Plavkyně Kubová vyhlíží třetí hry. Zlaté časy dnes nestačí ani na finále (VIDEO)

Cesta za snem
Cesta za snem
3 Minuty čtení
3 Minuty čtení

Do bazénu si chodila plnit sny a nikdy „neměla koule“ na odfláknutí tréninku. Simona Kubová, dříve Baumrtová, se chystá na svou třetí olympiádu a nechce být do počtu: „V Riu jsem hrozně chtěla medaili. Měla jsem přesný plán, tabulky. V závodě mě to úplně svázalo. Teď chci zabojovat a jet domů spokojená.“ Proklouznout do semifinále nebo finále ovšem nebude snadné. Čas, který v Pekingu stačil na zlato, dnes zvládá hned několik závodnic a úroveň šla strmě nahoru. Dokáže plavkyně z Chomutova vylepšit osobák a po 16 letech vrcholové kariéry předvést v Tokiu na sto metrech znak životní výkon?

Roky příprav, dva bazény, postup dál, medaile nebo zklamání. Plavkyň, které zvládají sto metrů znak pod minutu, v posledních letech přibylo. „Už není pět nejlepších, ale patnáct,“ komentuje Simona Kubová stoupající úroveň svých soupeřek. Na olympijských hrách se s elitou poměří už potřetí. Má za sebou 10. místo v Londýně i smolné Rio, kde jako sedmnáctá těsně neprošla do semifinále. 

V bazénu je jako doma od dětství, ale jak říká, dříve se cítila líp pod vodou než nad ní: „Pod vodou se umím dobře vlnit, proto mám ráda krátký, dvaceti pěti metrový bazén. Ze stovky je šedesát pod vodou, v tom jsem patřila k nejlepším. Čím jsem ale starší, tím líp mi to jde i na hladině.“ Za talent se Simona nepovažuje, ale tvrdě makat na svých cílech jí nikdy nevadilo: „Šla jsem do toho naplno. V ČR jsou určitě nadanější plavci, než jsem já, ale chybí jim to poskládat dohromady.“

Jestli chce pomýšlet na finále, musí svůj osobák stlačit k 59 vteřinám. Pak má šanci.

Píle a cílevědomosti si na Simoně váží i její otec a zároveň trenér Tomáš Baumrt: „Je urputná, žádný trénink nevypustí. Byly doby, kdy jsme v šest skákali do bazénu a vstávali v pět. Mně se občas nechtělo, tak jsem se Simony večer předtím ptal, jestli tedy ráno jdeme nebo ne. Vždycky mi řekla, samozřejmě, že jdeme, tak jsem se ptát přestal.“ Pozitivně tento rodičovsko-trenérský tandem hodnotí i Simona: „Myslím, že jsme světlá výjimka ve vztahu otec, trenér plus dcera, závodnice. Táta na mě nikdy nebyl zlý, viděl, že tréninku dávám maximum.“

Právě preciznost a poctivost Simonu vynesla na nejprestižnější světová kolbiště. Jak vypráví, olympiáda není pro sportovce jen o jednom závodě, ale i o atmosféře a propojování s talenty z celého světa. Nejšťastnější vzpomínky má na hry v Londýně: „Londýn byl super. Zlepšila jsem se o sedm desetin a hlavně jsem si užila super jídlo, poznala hrozně nových lidí. Byl to nejhezčí zážitek potkat třeba Usaina Bolta nebo Serenu Williams. Inspirovala jsem se od jiných sportovců, ne jenom plavců, se kterými jsem v kontaktu pořád.“

Vybojovat účast na olympiádě není jen tak. Kvalifikační klíč je proměnlivý, stanovuje se podle šestnáctého času předchozích her. Česká reprezentantka se sice neřídí jedním životním mottem, ale vzápětí dodává, že s ní hodně rezonuje nastavení „Go hard or go home“, tedy všechno, nebo nic. Aby v Tokiu doplavala až do finále, bude muset předvést výkon na hranici svého maxima. Stejně to vnímá i její táta a trenér v jedné osobě: „Jestli chce pomýšlet na finále, musí svůj osobák stlačit k 59 vteřinám. Pak má šanci.“

Kolik kilometrů za svou kariéru celkem naplavala, už asi nikdy nespočítá, ale nad čím při tréninku přemýšlí? „Když jsem byla menší, tak jsem si pod vodou opakovala třeba dějepis. Měli jsme druhý den test. Lepší je ale soustředit se na techniku, to je potřeba. Často si taky zpívám a myšlenky mi utíkají všemi směry. Na závodě je ale nejlepší nepřemýšlet o ničem.“

Simona Kubová
24. 08. 1991, Chomutov
Plavání

Plavání by Simona doporučila všem, kdo potřebují vyčistit hlavu od stresu a v bazénu nechat starosti všedního dne. „Plavání je krásný právě tím stereotypem. Uplavete tři bazény, najednou jich máte deset. Zažerete se do toho. Sport obecně vás uvolní, vyplavíte endorfiny, okysličíte si mozek a jste šťastnější.“

I přes často dvoufázové tréninky se Simoně celý život dařilo skvěle skloubit vrcholový sport a akademickou dráhu. „Asi jsem studijní typ,“ směje se vystudovaná fyzioterapeutka s doktorátem z kinantropologie a dodává, jak jí vzájemná kompenzace a sport pomohly zvládnout stres třeba před státnicemi.

Do Tokia se sice letos nebudou moct sletět fanoušci ze všech koutů světa, ale i tak si Tomáš Baumrt myslí, že půjde o parádní podívanou: „Bude skvělé vidět české plavce mezi světovou extratřídou. Určitě máme šanci dostat se do semifinále i finále.“

A co by fanouškům vzkázala Simona? „Chceme předvést maximum. Držím palce všem z české výpravy a chtěla bych, aby všichni drželi palce nám.“ 

Tak co říkáte? Přidáte se k fanouškům Olympijského týmu a našich plavců?

líbil se ti článek?