Kanoista Rohan: Jířa mě fascinuje, ale trénovat jako on by mě dohnalo

Už nepatří k těm, kteří o olympijské medaili pouze sní. On už svou má, vždyť v tokijských peřejích vybojoval stříbro. Přesto jsou hry v Paříži cílem, ke kterému v letošním roce napnul maximální pozornost. „V tuhle chvíli je pro mě olympiáda obrovská meta,“ říká kanoista Lukáš Rohan před domácí kvalifikací, která odstartuje předposlední dubnový víkend.

„Zároveň vím, že se mi nemusí zadařit, a také na to se snažím připravit. Nicméně chci pro svou účast na olympiádě udělat maximum.“

Právě proto v zimě vycestoval za teplem na olympijský kanál do Austrálie. „Soustředění se podařilo, i když nakonec nám asi po pěti týdnech Australané řekli, že voda je znečištěná, že se tam vyskytuje nějaká řasa a sinice. A už nás na trať nepustili,“ vypráví osmadvacetiletý Rohan. „Přemýšleli jsme, co dál. Nakonec jsme po týdnu přeletěli do Spojených arabských emirátů. Nemyslím si ale, že to mou přípravu ovlivnilo.“

Občas potřebuju dělat i něco jiného. Jířa je neskutečný v tom, že zápal, který měl před 25 lety, má pořád stejný. Fascinuje mě to a obdivuju ho.

Na soustředění navíc odjel bez svého trenéra, chtěl si vyzkoušet přípravu po boku Jiřího Prskavce, dlouholetého kamaráda a olympijského vítěze na kajaku. „Je rozhodně zajímavé, když člověk jede na kemp bez trenéra, měl jsem velká očekávání,“ přiznává Rohan. „Hodně mi to dalo. Vidět Jířu, jak dennodenně trénuje, je hustý. Nemůžu to říct jinak. Ale mělo to své plusy i mínusy.“

Oba svému sportu dávají maximum. „Jenže každý ho máme na jiné hranici. Vím, že to moje je o hodně níž než jeho. Nemůžu trénovat jako on, rychle by mě to dohnalo. Nejde jen o to mít na to fyzicky a vytrvalostně, ale mít na to i psychicky,“ vypráví stříbrný olympijský medailista. „Já občas potřebuju dělat i něco jiného. Jířa je neskutečný v tom, že zápal, který měl před 25 lety, má pořád stejný. Fascinuje mě to a obdivuju ho, ale na druhou stranu jsem rád, že to tak nemám.“

Oba jsou také skvěle fyzicky připraveni, hlava však velí každému z nich jinak. „Jířa je tedy fyzicky ještě o level výš, kdyby dělal jiný sport, bude taky výborný. Pořád si ale myslím, že je to především v hlavě,“ uvažuje Rohan. „Není až tolik důležité, kolik času na vodě strávíme, ale kolik času máme na maximální hodnotě soustředěnosti. Mnohdy už je totiž člověk mimo hlavou, přemýšlí nad jinými věcmi a jenom si tak jezdí. Pak je ten efekt minimální. A právě to si myslím, že Jířa v podstatě nemá.“

Jiří Prskavec už má nominaci na olympijské hry na kajaku jistou, nominovat se ale pokusí i na kanoi. Kteří další reprezentanti ho do Paříže doprovodí, se rozhodne o posledních dvou dubnových víkendech ve Veltrusích a v Praze Troji. Bude mezi nimi i Lukáš Rohan?