Když i muži pláčou. Olympionici vzpomínají na nejsilnější momenty z Tokia

Olympijské příběhy
Olympijské příběhy
2 Minuty čtení
2 Minuty čtení

Byl to životní zážitek. Pětice českých olympioniků měsíc po ukončení olympijských her zavzpomínala na nejsilnější momenty z Tokia. Kdo si štěstím pobrečel a koho dojalo vítězství životního kamaráda?

Bylo to sedmnáct dní plných emocí. Soustředění se a velké nervy před závody a následná radost ze skvělých výkonů. Pětice olympioniků se sešla v sídle společnosti SAZKA v rámci akce Olympijská tečka za prázdninami, kde především dětem vyprávěli, jak například začínali se sportem. Zvídaví posluchači pak olympionikům pokládali dotazy. A jedna z otázek byla právě na nejsilnější moment z her v Tokiu.

„Byla to moje první olympiáda a celé to bylo skvělé. Silné emoce jsem zažila například když jsme vítali naše medailisty,“ vyprávěla gymnastka Aneta Holasová, která na hrách startovala pouhých 2,5 měsíce od chvíle, kdy si zlomila lýtkovou kost a potrhala vazy v kotníku. Přesto v Tokiu předvedla parádní sestavy.

Lipták & Kostelecký: O společném finále jsme snili | Signály z Tokia

Dráhového cyklistu Tomáše Bábka potěšil vodní slalomář Lukáš Rohan, který jako první z české výpravy získal v Japonsku medaili. „Bylo super sledovat Lukáše, jak to medailově odšpuntoval, a pak už těch medailí bylo čím dál víc.“

Samotný Rohan byl nejvíce dojatý z fantastického úspěchu svého kamaráda Jiřího Prskavce. „Pro mě to byla první olympiáda. Užíval jsem si každou minutu, kterou jsem tam strávil. Sešli jsme se téměř všichni ze všech odvětví a užili si to. Největší zážitek pro mě byl Jířa Prskavec a jeho zlatá jízda. Znám ho od dětství a vím, že vždy chtěl být nejlepší kajakář na světě a dokázal to!“

Hodně emočně prožíval svůj boj na turnaji fleretista Alexander Choupenitch. „Za těch pět let od her v Riu se toho odehrálo strašně moc. Ale nejsilnější moment pro mě byl poslední zásah v boji o 3. místo. Všechno to ze mě spadlo. Když jsme si pak volali s mámou, tak jsme jen oba brečeli a ani si dlouho nic neřekli. Ptala se mě pak, proč brečím, jestli je kvůli tomu, že jsem třetí anebo až třetí,“ smál se šermíř.

A krásný příběh se odehrál i na střelnici Asaka, kde si to v superfinále v boji o zlato rozdala česká dvojice Jiří LiptákDavid Kostelecký. „Byl jsem naměkko, když jsem slyšel naši hymnu a viděl stoupat českou vlajku na druhé straně zeměkoule. To mi i slza ukápla,“ vzpomínal na chvíle po svém triumfu Lipták, který je s Kosteleckým velký kamarád. „Vždyť s Davidem od sebe bydlíme dva kilometry a v Tokiu bojujeme s celým světem, a nakonec jsme my dva nejlepší.“

líbil se ti článek?