Fascinovala ho pekelná rychlost. Teď ale badmintonista Ludík končí

Olympijské příběhy
Olympijské příběhy
2 Minuty čtení
2 Minuty čtení

Kdysi dávno se mu zalíbila právě tato slova: „Nechoď tam, kudy vede cesta, ale jdi tam, kde cesta není. A zanech tu stopu.“ Milan Ludík na cestě badmintonovým světem tu svou rozhodně zanechal. Nelehký covidový rok však zamíchal kartami jinak, než by si přál. Do poslední chvíle bojoval o účast na hrách v Tokiu, jeho olympijský sen se ale skutečností nestane.

„Je to pro mě velmi zdrcující,“ přiznává osmadvacetiletý bojovník. „Obětoval jsem badmintonu deset let života a udělal, co bylo v mých silách. Myslím, že nemusím mít výčitky.“

Znamená to, že Paříž už zkoušet nebudete?
Ne. Rozhodl jsem se, že koncem tohoto roku ukončím svou profesionální kariéru a vydám se na cestu nových výzev.

Další olympijský cyklus by byl už příliš dlouhý?
Zdá se to jako dlouhé období, ale ve sportu to poměrně rychle uteče. Já ale budu už jen držet palce, aby se další generace hráčů v České republice dokázala dobře připravit a úspěšně bojovat o hry v Paříži.

Největší naměřená rychlost míčku je aktuálně 417 kilometrů v hodině. Zkuste si představit rychlost reakce a tempo, s jakým se badminton odehrává s ohledem na toto číslo.

Vaše sestra Kristína Gavnholt na olympijských hrách startovala třikrát. Byla pro vás motivací, která vás hnala vpřed?
Bylo to tak celou mou kariéru. Vždy byla mým velkým vzorem a obrovskou oporou. Vypadá to, že se budu muset smířit s pozicí toho méně úspěšného v naší rodině. (úsměv)

Milan Ludík
09. 09. 1992, Trenčín
Badminton

Jak náročná kvalifikace do Tokia byla?
Bylo to velmi náročné období jak fyzicky, tak psychicky a emocionálně. Už jednou jsem si tím prošel, což mi významně pomohlo, ale i tak to bylo velmi vyčerpávající. Neustálý tlak na výsledek, a i kvůli covidu velmi dlouhé období, což tomu rozhodně nepomohlo.

Mnohé sportovce ovlivnil covidový rok. Jaký měl dopad na vás?
Velký. Ze začátku jsem byl rád, že můžu vyskočit z turnajového kolotoče a opět se soustředit na trénink. Jenže potom se turnaje neustále rušili a odkládali. Začalo to pro mě být frustrující. Ta neustálá nejistota a často měnící se podmínky mě dokázaly vykolejit. Některé období jsem snášel líp, ale často jsem byl z celé situace sklíčený.

Které období pro vás bylo nejtěžší?
Rozhodně období druhého lockdownu na podzim, když se zastavil i profesionální sport a nebylo možné pokračovat v tréninku.

Vaše badmintonová kariéra končí. S jakým sportem jste vlastně coby kluk začínal?
Vyrůstal jsem u badmintonu, protože oba moji rodiče tento sport hrávali. Otec je trenér a pod jeho vedením jsem začínal. Zpočátku to bylo pro radost, ale postupně se moje soutěživost začala projevovat, a nakonec mě tato cesta dovedla až k vrcholového badmintonu.

Čím vás „dostal“ badminton?
Moc se mi líbí jeho dynamičnost a rychlost. Tento aspekt mě dosud fascinuje.

Přibližte to nám laikům…
Největší naměřená rychlost míčku je aktuálně 417 kilometrů v hodině. Zkuste si představit rychlost reakce a tempo, s jakým se badminton odehrává s ohledem na toto číslo. Samozřejmě, že míček postupně při přeletu zpomaluje, i tak je ale jeho rychlost vysoká.

líbil se ti článek?