Slavné jméno žije! Jedenáctiletý Emil Zátopek si místo atletiky vybral fotbal

Olympijské příběhy
Olympijské příběhy
3 Minuty čtení
3 Minuty čtení

Po mnichovských fotbalových trávnících se prohání malý kluk s českými kořeny. Na tom by jistě nebylo nic až tak zvláštního. Jeho příjmení však nenechá chladného snad žádného sportovního fanouška – Zátopek! A když k tomu přidáte jméno Filip Emil, začnete přemýšlet o tom, jestli tenhle fotbalový talent patří do rodinného klanu atletické legendy Emila Zátopka, nebo je to jen jedna velká náhoda.

Kdepak, žádná náhoda. Jedenáctiletý Filip Emil je opravdu s atletickým velikánem v příbuzenském vztahu. „Jeho dědeček Helmut, který hrál v Německu nejvyšší fotbalovou ligu, byl Emilovým bratrancem,“ vypráví Kateřina Steegerová, matka malého Filipa Emila a také dlouholetá družka Petra Zátopka, Helmutova syna.

Německá větev Zátopkových se do Mnichova přesunula na konci 2. světové války.  „V době protektorátu přišlo na lámání chleba, kdo se přizná k německému občanství a kdo zůstane Čech. Tahle rodina Zátopkova, která pracovala pro Vítkovické železárny, řekla, že jsou Němci. Tím pádem museli Československo v roce 1945 opustit,“ poodhaluje rodinnou story Steegerová.

Chleba jedl po kouscích, i pro něho to byl únik z reality. Kombinace chleba a bílých párečků s hořčicí, která je v Bavorsku velice sladká, mu učarovala.

Rodina se usadila v Mnichově a své příbuzné v Československu sledovala jen zpovzdálí. „Emila samozřejmě sledovali hodně, navíc on byl v Německu velmi oblíbený. Nejen po stránce sportovní, ale i po charakterové stránce,“ líčí Steegerová. „Helmut, můj tchán a Emilův bratranec, se ale s Emilem potkal pouze jednou v životě.“

Psal rok 1972 a v Mnichově zrovna probíhaly olympijské hry. Padesátiletý Emil Zátopek, čtyřnásobný olympijský vítěz, však byl u tehdejšího československého režimu v nemilosti. Pozvání ze strany organizátorů mu bylo zamítnuto. „Až obrovský tlak donutil vládu pustit Emila do Mnichova. Dana ale přijet nemohla, měli zakázané vycestovat oba dva,“ říká Steegerová.

TOP: 5 příběhů z Mnichova 1972
(7:31)

Emilovi Zátopkovi se nakonec podařilo své příbuzné v Mnichově navštívit. „Problém byl ten, že čtyři dny předtím se stala ta tragédie s izraelskými sportovci, kteří byli zabiti. Všecko bylo tedy udělané na poslední chvíli,“ popisuje Steegerová. Helmut Zátopek s mým druhem Petrem jeli pro Emila do hotelu a dovezli ho.“

Setkání tenkrát probíhalo za dohledu tajné policie, která hlídkovala před domem Zátopkových. „Emil dorazil na snídani 10. září. Pravá bavorská snídaně se skládá z bílých párečků, které jsou udělané z telecího masa a smí se jíst jenom před dvanáctou hodinou. Potom už nejsou čerstvé, to je taková bavorská tradice,“ popisuje Steegerová. „Moje tchýně vzpomíná, jak si to Emil strašně užíval. Chleba jedl po kouscích, i pro něho to byl únik z reality. Kombinace chleba a bílých párečků s hořčicí, která je v Bavorsku velice sladká, mu učarovala.“

Z návštěvy, které se účastnili například i novináři z německého Süddeutsche Zeitung, vznikl Emilův specifický podpis. „A taky fotografie, na které je můj druh Petr jako dítě, jeho maminka a Emil – ten má na hlavě kožešinovou čepici, kterou mu má tchýně ušila. Oni měli 75 let kožešnickou firmu,“ vypráví ještě Steegerová.

Kateřina Stegeerová sama Emila Zátopka nikdy nepotkala, pomáhá ale v německé větvi Zátopkovy rodiny udržovat odkaz Emila a Dany. „Na začátku našeho vztahu s Petrem jsem akorát dvakrát mluvila s paní Danou, to je vše,“ říká. „Se synem už jsem ale byla v muzeu Mezinárodního olympijského výboru v Lausanne, kde je Emilova socha a také jsme se byli podívat na dům, kde kdysi žila Dana. Syn Filip Emil hraje fotbal, a to je jediné, co ho zajímá. S běháním to tak zatím nemá. Ale kdo ví?“  

Emil Zátopek
19. 09. 1922, Kopřivnice
Atletika
Počet zlatých medailí
4
Počet stříbrných medailí
1

líbil se ti článek?