Na EURO dal gól ve finále. Jaké šance teď dává Berger svým následovníkům?

Zpátky se příliš neohlíží. „Jsem takovej, raději se dívám dopředu,“ usmívá se někdejší fotbalový záložník Patrik Berger, stříbrný medailista z mistrovství Evropy ve fotbale v roce 1996. „A před sebou vidím spoustu výzev, třeba jako je ta aktuální - v rámci charitativní akce chci dojet na kole až na chorvatské pobřeží,“ připomněl sedmačtyřicetiletý ambasador projektu Sport2Life svou cestu do Splitu.

V době, kdy do Chorvatska dorazíte, zrovna startuje Euro. Budete ho sledovat?
Naši hrají první zápas 14. června odpoledne, to je den, kdybychom do Chorvatska měli dorazit. Pokud všechno dobře dopadne, bylo by příjemné dát si nějaké pivo po celé té cestě a podívat se na dobrý fotbal. O tři dny později pak hrajeme právě s Chorvatskem.

Těšíte se, že si odpočinete a podíváte se v klidu na fotbal?
Ano, těším se. Zároveň si ale myslím, že takhle rozházené Euro je pro fanoušky špatně. Upřednostňuju to, aby se konalo v jedné zemi, má pak určitě lepší atmosféru. Udělali to, jak udělali, ale doufám, že do budoucna už to tak nebude.

Pro nás nakonec bylo stříbro jako zlato, protože ta skupina, ze které jsme vylezli, to pro nás byla skupina smrti. Nikdo nám nevěřil.

Jak vidíte českou generálku před šampionátem – debakl s Itálií a rozpačitá výhra nad Albánií?
Myslím, že je to trochu vystřízlivění. Takový debakl jako s Itálií Jarda (Šilhavý) s kluky ještě nezažil, ale byla to příprava. V hokeji jsme měli přípravu fantastickou a jak jsme dopadli na mistrovství světa? Aspoň kluci spadli trochu na zem. Budou to muset odjezdit tak, jako hráli celou kvalifikaci a hrát jako tým. Nemyslím si ale, že jsou bez šancí. Bylo by fajn, kdyby postoupili ze skupiny.

Základnu budou mít v Česku a na zápasy budou lítat…
…je to divné. Když jsem byl na Euru já, bylo to hrozně fajn, celá země tím žila. Sešli se fandové z celé Evropy. Takhle mi to přijde, že jako kdyby vždycky odlétali na nějaký přátelák. Asi to není nejideálnější řešení.

Ztratí šampionát svůj náboj?
Minimálně pro fanoušky ano. Kluci to samozřejmě berou tak, že hrají Euro a chtějí uspět. Ale i pro ně by bylo příjemnější být v jednom hotelu a vědět, že tam je ten jejich domov na základní skupinu.

Uběhlo čtvrt století od vašeho úspěchu. Letí to, že?
Strašně, vidím to hlavně na dětech, ale dozadu se moc nekoukám, spíš dopředu. Měli jsme super partu a byl to obrovský úspěch. Pro nás nakonec bylo stříbro jako zlato, protože skupina, ze které jsme vylezli, byla  pro nás skupinou smrti. Nikdo nám nevěřil, ale postoupili jsme. Pak i ti soupeři ve čtvrtfinále a semifinále byli hrozní. Skvělé, ale jdeme dál.

Nezdá se vám o tom někdy?
Nezdá, leda tak o rybách, o fotbale už moc ne. (smích) Co bylo, bylo. Měl jsem tam menší problém s trenérem, ale to se všechno vyřešilo.

Takže největším vaším hobby jsou teď ryby?
Musím říct, že ano. Chytlo mě to. Byl jsem třeba na Islandu chytat divoký lososy na řece a bylo to úžasné, fantastický zážitek. Určitě se tam někdy chci vrátit. Příroda je tam krásná, sice v létě jen šest stupňů a každý den prší, ale když chytáte, je vám dobře.