Jiří Kejval po zakončení her: Vrcholový sport je velmi efektivní

​Spadla opona. Diváci i sportovci se na stadionu Fišt rozloučili s XXII. zimními olympijskými hrami. Česká výprava byla nejúspěšnější od rozpadu federace: získala 8 medailí, 15x se naši reprezentanti umístili v elitní osmičce. „Máme samozřejmě velkou radost. Nejvíc z biatlonistů, kteří stáli na bedně pětkrát. Těší mě, že jsme se neztratili ani ve slope stylu, nové olympijské disciplíně. Na druhou stranu některé tradiční disciplíny jsou trochu na ústupu,“ říká předseda Jiří Kejval.

Počítal jste s tak výrazným úspěchem biatlonistů?

„Doufal jsem, že Ondřej Moravec nebo Gabriela Soukalová zaútočí na stupně vítězů, protože prožívají výbornou sezónu. Ale jde o tak obtížnou disciplínu, kde můžete poslední střelou spadnout z první pozice na desátou, že rozhoduje psychická stránka. Odpovědnost při střelbě, to musí nervy hrozně pracovat. Biatlonisté nás hrozně potěšili, takovou smršť jsem nečekal.“

Ve Vancouveru bylo šest medailí, v Londýně deset, nyní osm… Sport je ale dlouhodobě podfinancovaný, není to paradox?

„Mrazí mě v zádech, protože jsme ze zimních her odváželi dříve dvě tři medaile. A najednou se počet zásadně zvedá. Situace ale není dobrá, zejména v kolektivních sportech. Podívejte se třeba na hokej, měli jsme nevyšší věkový průměr, měli jsme v týmu hráče, na něž by se měli tlačit mladší a možná tam ani nebyli. Přitom hokej se z kolektivních sportů drží nejvíce ve světové špičce. Pokud se podívám na basketbal či volejbal, tak nemáme šanci. To je špatné.“

České úspěchy stojí spíše na malých týmech – příkladem může být snowboarding nebo rychlobruslení.

„Systém není úplně zdravý. Úspěchy často přicházejí navzdory systému. Martina Sáblíková, to je přírodní úkaz. Eva Samková vypadá podobně, je psychicky strašně silná, z ničeho si nic nedělá, nepřipouští si tlak. Nemůžeme se ale opájet tím, že letošní olympiáda byla historicky nejúspěšnější. V klasických disciplínách byli teď pátí Ondřej Bank a Lukáš Bauer, ti za čtyři roky s největší pravděpodobností startovat nebudou. Musíme se dívat na celý systém. Vyjma biatlonu, kde mladí získávají medaile i v juniorských závodech, je to postavené spíše na malých projektech a často i na náhodě.“

Co udělat, aby se nůžky mezi biatlonem a ostatními tradičními zimními disciplínami nerozevřely?

„Pracujeme na projektu Národních olympijských center, který výrazně zefektivní přípravu vrcholových sportovců. Ušetří to peníze i čas. Různé sporty budou moci využívat společně regeneraci, ubytování, stravování. Jestli chceme medaile, musíme mít koncepci a vytvořit sportovcům podmínky. Podívejte se třeba na Tomáše Krause. Ve skikrosu mu to sice v Soči nevyšlo, ale medaili mít mohl. A my nemáme jedinou trať. Nebo rychlobruslení, v republice neexistuje ani jeden ovál. Není to o hale za miliardy, vždyť otevřený ovál vyjde na šedesát milionů. Nemáme na to, abychom ho měli v každé vesnici, ale jeden mít můžeme.“

Jak tedy dál? Co se dá stihnout za čtyři roky do dalších olympijských her?

„Jsem moc rád, že v Soči byl ministr školství. Je hodně důležité, že naší reprezentaci vidí. Musíme si uvědomit, že jestli je ročně 600 milionů na investice, tak to nemůže jít na šest set nejrůznějších projektů po celé republice, ale na projekty, které budou dávat smysl. A teď se nebavíme o výkonnostním sportu, ale o vrcholovém. Pracujeme na Harrachově, ale všechny projekty, které se dělají na horách, potřebují ekologická posouzení, územní plány a další náležitosti. Intenzivně to připravujeme, ale bohužel to nejde hned, čtyři roky jsou krátká doba. Ale například u skikrosové trati to vidím v horizontu jedné sezóny před příští olympiádou. Moc bych chtěl, aby vznikla, aby se lyžaři nemuseli doprošovat v cizině a mohli pilovat od rána do večera doma v Česku. Sportoviště může samozřejmě sloužit i rekreačním sportovcům.“

Někdejší premiér Topolánek v Pekingu prohlásil, že za peníze, které tečou do sportu, mohlo být víc medailí. Není čas argumentovat, že je to naopak?

Tyhle soudy od boku zbožňuju. Tehdy jsem mu napsal dopis. Máme studii, podle které jsme osmý nejefektivnější stát v EU, co se týče nákladů na medaili. Efektivnější byli Bulhaři, to z toho důvodu, že do sportu dávají minimum peněz. A pak Němci, kteří mají hodně medailí jak v létě, tak v zimě. Jsem přesvědčený, že náš sport je velmi efektivní.“

Je tedy čas více lobbovat?

„Nechci zbytečně tahat další peníze na vrcholový sport. Nás trápí obecný sport, zejména mládeže. Pořád míň a míň dětí sportuje. Těžko se vybírají talentovaní jedinci. Je pětkrát víc obézních dětí, děti věnují jen čtvrtinový čas sportu než v minulosti. To je alarmující! Je to velký problém pro celou společnost, má to dopady do zdravotnictví i sociální oblast. Chceme přesvědčit politiky, že sport není zájmová činnost. Že je integrální součást společnosti a zdravého životního stylu. Kvalita života občanů, voličů politiků, je největší hodnota, kterou máme. A sport zde hraje významnou roli. Žádný počítač to nikdy nemůže nahradit. Tady jsou potřeba velké peníze.“

VÝSLEDKY ČESKÝCH SPORTOVCŮ V SOČI