Já ráda freestyle, brácha cross! Talentovaní sourozenci si na prknech dojeli pro medaile

Oba závodí na snowboardu, ale prý si nekonkurují. Eliška a Marek Meřičkovi jsou sourozenci, kteří na letošní Olympiádě dětí a mládeže reprezentují Prahu. Už od prvního závodu se jim skvěle dařilo a nakonec cinkly i medaile! Co na snowboardingu milují? Ve které disciplíně si nejvíc věří? A kdo je větší nervák?

Eliška s Markem na snowboardu vyrostli. Největší podíl na tom má prý tatínek, který je vášnivý snowboardista a svahy ve Špindlu brázdí na prkně už dlouhá léta. Ke svému koníčku přivedl nejprve svoji ženu a později i obě děti. Že je snowboarding u Měřičkových opravdu rodinnou zábavou, bylo vidět i na tady ODM, kde rodiče Elišku i Marka při závodech napjatě sledovali a podporovali.

Oba sourozenci jezdí na snowboardu zhruba od svých pěti let, co pro ně bylo velkou konkurenční výhodou, když začali závodit. „Ostatní děti se často věnují snowboardingu až od vyššího věku. V době, kdy se na prkně teprve učí, my už jsme uměli jezdit dobře,“ vysvětlují. 

Dnes už jim Krkonoše nestačí, a tak často vyrážejí trénovat do Rakouska, Švýcarska nebo dokonce do USA, aby se mohli dál zlepšovat. Když se jich zeptáte, kdo z nich je momentálně lepší, jasnou odpověď nemají – každý se totiž primárně věnuje jiné disciplíně, a tak se výkony prý nedají úplně porovnávat.

Čím Elišku a Marka snowboard získal a co je na tomhle sportu baví? „Nejvíc se mi líbí, že je to pro nás rodinná zábava,“ říká Eliška. Markova odpověď je jiná. „Mě nejvíc baví ta rychlost! Na snowboardu se dá jet klidně stovkou – to člověk jen tak nezažije.“ Nejspíš právě s Markovou zálibou v rychlé jízdě a adrenalinu souvisí i to, že jeho nejoblíbenější disciplínou je snowboardcross, zatímco Eliščinou nejlepší disciplínou je freestyle. 

Výběr oblíbené disciplíny není to jediné, v čem se sourozenci liší. „Jsme každý úplně jiný – jak vzhledem, tak povahou, ale taky třeba tím, že mě snowboarding mnohem víc baví a opravdu tím žiju. Brácha je zase větší pohodář a zvládá závody mnohem líp psychicky – já jsem vždycky hrozně nervózní,“ vyjmenovává Eliška. Když ve stejný čas závodí oba, radši se soustředí každý sám na sebe, aby se jejich nervozita ještě nestupňovala. „Maximálně si něco rychle řekneme, když chceme tomu druhému poradit,“ dodává Marek.

A co když se jim náhodou nedaří? Oba se shodují, že je neúspěchy dost mrzí. Eliška po nepodařeném závodě zpravidla potřebuje chvíli vydechnout, mít klid a čas vstřebat všechny emoce, a teprve potom je schopná promluvit si o všem s rodinou a začít se znovu těšit na další závody. Naproti tomu Marek je sebe potřebuje emoce dostat hned ven. „Bývá tak naštvaný, že by byl někdy schopný udělat díru do stolu!“ směje se Markova sestra.

Na ODM ale nejspíš zůstanou všechny stoly naprosto v pořádku. Žádný neúspěch se totiž nekonal! Oba sourozenci se tu zúčastnili všech tří disciplín (paralelní obří slalom, slopestyle, snowboardcross) a se svými výkony můžou být opravdu spokojeni. V paralelním obřím slalomu se probojovali do finále a shodně (snad aby si nezáviděli) skončili na osmém místě. 

Při slopestylu byla ve svém živlu Eliška a po povedených jízdách se radovala ze stříbrné medaile! Brácha se nenechal zahanbit a skončil na nepopulární „bramborové“ pozici, jen těsně pod stupni vítězů. Poslední soutěžní den pak přinesl snowboardcross a Marek zlatou medailí potvrdil, že se opravdu jedná o jeho silnou disciplínu. I Elišce se ale opět povedlo vybojovat krásné umístění, a to osmé místo. Na letošní Olympiádu dětí a mládeže v Královéhradeckém kraji tak u Měřičkových budou vzpomínat určitě v dobrém!

Autor: Lucie Rudolecká